Jsme dospělí tehdy, když nezvedneme špinavé prasátko z louže a neodneseme si ho domů? Když potlačíme bodnutí u srdce nad ošuntělou plyšovou hračkou a jdeme dál? Když nevnímáme to dítě uvnitř sebe, které i přes všechnu logiku chce plyšáka vzít domů a "postarat se o něj"?
Přiznávám se, že jsem s určitostí věděla, že si tohoto plyšáka nevezmu. Ale bylo mi ho líto. Každopádně jsem hned běžela domů pro foťák, protože jako fotografický objekt posloužilo dokonale :).
Přiznávám se, že jsem s určitostí věděla, že si tohoto plyšáka nevezmu. Ale bylo mi ho líto. Každopádně jsem hned běžela domů pro foťák, protože jako fotografický objekt posloužilo dokonale :).
to vypadá úplně zajímavě:OO
OdpovědětVymazatKrásný zamyšlení... :)
OdpovědětVymazatKrásné fotky! ;¨)
Moc pěkné..i myšlenka..i když já bych si ho nevzala a dospělá si ještě v 21 nepřipadám :Djsou zde další znaky, které mě v tom utvrzují :)
OdpovědětVymazatTa myšlenka se mi líbí. Já bych si ho vzala určitě, sbírám téměř všechno :D
OdpovědětVymazat